Co nového ve Vi WINE?

Co nového ve Vi WINE?

Dlouho jsem nenapsala žádnou vínovinku, ač novinek ve Vi WINE se sešlo hned několik. Důvodem je to, že kromě psaní, které mě baví se zabývám také účtováním, které mě baví už míň, ale bez něj by to taky nešlo. Protože v prvním čtvrtletí bylo hodně práce pro naše úřady, nezbyl už moc čas na psaní.
Ale máme tu červen, léto za rohem, podle počasí již tedy léto v plném proudu a tak je čas na trochu vydechnutí si a podívat co vlastně nového za námi a především co před námi.

Největší novinkou je, že v květnu, přibyl do naší Vi WINE rodinky nový člen a to hned zlatý ?, Vi WINE Secco. Je to suché bílé šumivé víno s 11% alkoholu. Je velmi svěží s nádechem ovoce a tak se výborně hodí pro současné letní a horké dny. Tohle víno je ideální vychladit na 8°C nebo si ho namíchat do drinků.

Balení je samozřejmě plechovka 200 ml, takže sbalit do batůžku a můžete vyrazit kamkoli. Třeba na některý z festivalů, které jsou před námi, na některých se možná potkáme, ale o tom už bude další Vínovinka.

Eva Reslerová

Vínovinka předsilvestrovská

Vínovinka předsilvestrovská

Konec roku se nezadržitelně blíží a je tedy na čase trochu bilancování. Když jsme před sedmi měsíci začínali s Vi WINE, byl to risk. Víno v plechovce. Budou ho lidi kupovat? Bude to vůbec někoho zajímat? Náš první záměr byl víno na cesty. A to se podařilo – Vi Wine cestuje, po republice, po Evropě a dokonce po světě.

Co jsme nečekali a co nás velmi mile překvapilo, že Vi WINE se stalo žádaným a originálním dárkem. Pro firmy i jednotlivce. Naše dárkové vánoční balíčky měly veliký úspěch, nestačili jsme balit.

Co jsme si pro letošní rok naplánovali, jsme uskutečnili, ale v žádném případě nehodláme usínat na vavřínech. Jsme mladá firma, máme nápady i dostatek energie své nápady uskutečnit.

Takže díky roku 2017 a těš se roku 2018!

A především děkujeme vám, našim zákazníkům.

„Buďte nám věrni a nebuďte konzervy“

Eva Reslerová

Vínovinka adventní

Vínovinka adventní

Máme za sebou první adventní nedělí a první zapálenou svíčku na adventním věnci. Začíná první neděli po 26. Listopadu a končí západem slunce na Štědrý den.

Každá z adventních nedělí má své jméno. Včera byla železná, následuje bronzová, stříbrná a nakonec zlatá. Letos je zlatá neděle zároveň Štědrým dnem.

Advent je časem zklidnění a ztišení. Kromě adventních nedělí náš čeká ještě několik svátků, některé se udržely dodnes, jiné zanikly v čase.

Dnes je svátek svaté Barbory. Větvička třešňová dnes utržená a vložená do vázy, rozkvete-li do Štědrého dne, v příštím roce přinese splnění všech přání.

Pátého prosince chodí Mikuláš. Svátek sice slaví až šestého, ale dárečky naděluje za asistence čerta a anděla v předvečer svého svátku.

Třináctého prosince má svátek Lucie, ale z něj se nám zachovala jen pranostika „ Lucie noci upije a dne nepřidá“.

Ať už adventní zvyky dodržujete či nikoli, najít si i v tom předvánočním shonu chvilku pro sebe, je ten nejkrásnější zvyk.

Eva Reslerová

Vínovinka anglická

Vínovinka anglická

„Ti, kdo se snaží naučit cizí řeč, občas zjistí, že jim přiměřená dávka alkoholu pomůže doslova rozvázat jazyk a komunikovat plynněji. Svým způsobem to dává smysl. Bylo dokázáno, že sklenička piva nebo vína může utlumit zábrany, a díky tomu někteří lidé snáz překonají nervozitu či váhavost, napsal zpravodajský server Time. „

Na tento článek jsem narazila při projíždění internetu. Nebudu ho citovat celý, dám sem odkaz, můžete si přečíst.

Ale podělím se o jednu osobní zkušenost s cizími jazyky a alkoholem. V mém případě samozřejmě s vínem. Jak jsem už psala v jiné vínovince, šla jsem před rokem pěší pouť ve Španělsku do Santiaga de Compostela. Po cestě jsem pila vodu, bylo jí na pouti dostatek. Ve Španělsku se hodně pije víno  a je tam velmi dobré víno. Já jsem si ho nedávala, nějak jsem stále chtěla mít čistou hlavu. Na cestu jsem odcházela jazykově nevybavena, moje angličtina byla mizerná, španělská slovíčka jsem chytala po cestě. Moc mi to nevadilo, s kým jsem potřebovala, jsem se vždy nějak domluvila. Ale tu absenci angličtiny jsem vnímala, protože byla dorozumívacím jazykem poutníků z celého světa. Téměř před koncem pouti jsem se potkala s Finkou Mariitou, která si po každodenním putování dávala sklenku vína. Slovo dalo slovo a dala jsem s ní. Jednu sklenku, ono by unavené tělo ani víc nechtělo. A ejhle naše hovory se po víně posunuly na úplně jiný level.

Když jsme na Konci světa – Finisteře měly rozlučkový večer, protože já se ráno vracela do Čech, přisedl si k nám jeden francouzský poutník, se kterým jsem se potkala v průběhu cesty, chvíli mě pozoroval a po chvíli prohlásil.“ A to tvrdila, že nemluví anglicky.“

Eva Reslerová

Odkaz na článek ZDE

Vínovinka o vánočním cukroví

Vínovinka o vánočním cukroví

V neděli nás čeká první adventní neděle. A k vánocům se blížíme mílovými kroky. K tomuto období neodmyslitelně patří pečení cukroví. Na internetu je velké množství tradičních i netradičních receptů, fantazii se meze nekladou. Záleží jen na nás, co si vybereme. Mám pro vás jednu specialitku, někteří možná znají, pro jiné bude novinkou a to skutečně vínovinkou. Jedná se totiž o vínové cukroví.

Já sama jsem tento recept neznala, vždy jsem si vystačila s těmi tradičními druhy. Ale proč nezkusit něco nového. K výrobě těsta, jsou zapotřebí pouhé tři ingredience: máslo, mouka a samozřejmě víno – v tomto případě víno bílé. V návodu se píše, že s těstem se velmi dobře pracuje a upečené cukroví je křehké a příjemně voňavé. Nedivím se, když voní vínem J . S hotovým cukrovím je potřeba nakládat opatrně, je prý velmi křehké, ale nevadí, o „rozbité“ kousky se jistě rádi postarají nedočkaví členové rodiny. Vykrajovat můžete libovolné tvary. Krásné mohou být například hvězdičky.

A zde již recept:

Ingredience:

Postup:

  1. Z másla, mouky a bílého vína vytvoříme hladké těsto
  2. Zabalíme do folie a necháme v lednici alespoň hodinu odpočinout
  3. Plechy vyložíme pečícím papírem
  4. Troubu předehřejeme na 170°C.
  5. Na moukou posypané ploše vyválíme placku, cca 0,5cm a vykrajujeme tvary
  6. Pečeme 12-15 minut. Ještě vlažné obalujeme v cukru.

Toto cukroví se nemusí odležet, tak hned ochutnejme a dvojku bílého vína k tomu.

Dobrou chuť

Eva Reslerová

Vínovinka s vůní hořčice

Vínovinka s vůní hořčice

Zdá se vám ten název nesmyslný? Nebo si myslíte, že už nevím jak zaujmout, abyste si vínovinku přečetli? Ne, opravdu se jedná o spojení vína s hořčicí a to ne s hořčicí ledajakou, ale rovnou s tou nejznámější, dijonskou.

Dijonská hořčice se původně vyráběla jako každá jiná. Hořčičná semínka se namáčela do octa. Měla dobrou pověst, ale nebyla vyhlášená, prostě jedna z mnoha. To se změnilo v roce 1752, kdy Jean Naigeon,  místní vinař a výrobce,  nahradil ocet moštem z nezralých hroznů. Hořčice dostala úplně jinou chuť, méně kyselou a jemnější. Od té doby se Moutarde de Dijon (Dijonská hořčice) stala vzorem pro hořčici nejlepší jakosti s vlastní specifickou chutí.

Prameny už neuvádějí co Jeana Naigeona vedlo k tomu, že nahradil ocet vinným moštem ze zelených hroznů. Ale nápad to byl vynikající, protože nastartoval hvězdnou dráhu této francouzské pochutiny.

Eva Reslerová

Vínovinka poštovní

Vínovinka poštovní

Experimentování se nevyhýbá ani tak konzervativní zemi jako je Anglie. Partička nadšenců tam vymyslela doručování vína do poštovní schránky. Žádné čekání na pošťáka, žádné postávání ve frontě na poště. I když je to Anglie, pošta je všude stejná J.

Jak je to možné? Vymysleli ploché láhve, které jdou prostrčit škvírou pro poštu na dveřích.

S tímto nápadem dokonce vyhráli startupovou soutěž. Nevěříte? Věřte.

Více o víně do poštovní schránky si můžete přečíst v odkazu.

TADY

Eva Reslerová

Black and White

Black and White

Zatím jsem psala vínovinky o druhých „vinných experimentátorech“. Dnes je čas, podívat se na nás. Před rokem přišel nápad, ano doslova a do písmene přišel, protože přišel při chůzi. Před rokem jsem se vydala na pouť do Santiaga do Compostela. Po cestě bylo mnoho pramenů a pítek na vodu, ale nebylo tomu tak vždy. V minulosti byla pitná voda vzácností a poutníci si většinou nesli s sebou víno. A tam se zrodil ten „nápad“, víno na cesty, víno v plechovce. Po návratu jsem zjistila, že jsem Ameriku neobjevila, protože ve světě už se víno v plechovce vyrábí a má úspěch. Slovo dalo slovo a s dalšími dvěma nadšenci jsme založili Vi Wine. Začátky nebyly jednoduché, víno v plechovce v Čechách nikdo nevyráběl. Ale podařilo se. První produkt byl červené rybízové víno. I to byl trochu risk, rybízové víno nemělo valnou pověst. Vyplatilo se a Vi WINE černý rybíz s kapkou sody se stal letním hitem.

A na podzim letošního roku jsme dali do výroby další Vi WINE produkt. Tentokrát bílé víno, Vlašský ryzlink. Akce byla spuštěna 17. listopadu na den výročí Sametové revoluce. Není to náhoda, protože my ve Vi WINE si velmi dobře uvědomujeme, že svoboda není samozřejmost. Díky svobodě můžeme dělat to, co nás baví a nás to baví.

Na světě je Black and White a věříme, že dojde i na další barvy.

Eva Reslerová

Beaujolais

Beaujolais

Před týdnem jsme ochutnávali Svatomartinské víno a dnes je na řadě další vinný svátek  - den Beaujolais.

Třetí listopadový čtvrtek patří této více než šedesátileté tradici. Beaujolais nouveau je nejznámější mladé víno na světě. Svěží francouzská vína pocházejí z vinařské oblasti Beuajolais, severně od města Lyon a vyrábí se z odrůdy Gamay.

Tento zvyk, který se postupem času z francouzských hospůdek rozletěl do celého světa, po roce 89 dorazil k nám.

I to je důvod, abychom si v předvečer svátku Sametové revoluce přiťukli sklenkou. Na zdraví, ale dnes především na svobodu.

"Beaujolais nouveau est arrivé!"

Eva Reslerová

Svařené víno

Svařené víno

Trochu se nám ochladilo, někde Martin přinesl dokonce i sníh. A to je ten správný čas na svařené víno.

Svařené víno není žádná novinka, víno svařovali a ochucovali již staří Římané, což víme z historie vína. A do současné doby se na základním receptu nic moc nezměnilo. Používáme aromatické koření, hřebíček, badyán, skořici, můžeme dosladit medem nebo cukrem, ozdobit plátkem citronu.

V minulosti se víno svařovalo především proto, aby se zabránilo zkysnutí, také se tímto způsobem „vylepšovala“ podřadnější vína.

Dnes, protože si i na svařáku chceme pochutnat, volíme zlatou střední. Ani krabičák, ale na druhou stranu ani přívlastkové svařovat nebudeme. Vezmeme obyčejné stolní červené nebo i bílé, přidáme koření a přivedeme k varu. Pozor nevaříme, protože při dlouhém vaření vyprchá alkohol a zahřívací i chuťový účinek se sníží. Bílé svařené víno je také vynikající, je lehčí a když přidáme šalvěj, získáme zároveň svařáček léčivý.

Na zdraví a zahřátí

Eva Reslerová

Vínovinka Svatomartinská

Vínovinka Svatomartinská

Znáte Svatomartinské víno? Víte jaké víno se tak smí nazývat, a kdy se má pít? Pojďme se na tuto příjemnou podzimní tradici podívat zblízka.

Svatomartinská vína jsou první vína nového ročníku. Jsou to vína, která zrála sice jen pár týdnů, ale za tu dobu mají již svůj osobitý charakter. Aby mohlo víno nést značku Svatomartinské, musí být vyrobeno z hroznů odrůd Muller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský (bílá vína) nebo Modrý Portugal a Svatovavřinecké (růžová a červená vína), na území České republiky a projít hodnocením nezávislé komise.

Jsou to suchá vína se zbytkovým cukrem do 9g/l a liší se pouze maximálním obsahem alkoholu. U bílých a růžových nesmí překročit 12,5%  a u červených je maximální obsah 13 %. Jsou to vždy svěží vína s ovocnou příchutí a jemnou tříslovinou, lehká s příjemnou vůní.

Tradičně se první Svatomartinská vína otevírají 11. Listopadu v 11 hodin na mnoha slavnostních akcích v celém Česku. V posledních letech tato tradice láká také čím dál víc zahraničních návštěvníků. Také řada restaurací přijala obnovenou tradici Svatomartinskou za svou a přiipravuje i tradiční Svatomartinské menu.

První mladé víno bylo vyrobeno ve Vinných sklepech Valtice a bylo pojmenováno „Moravíno nouveau“ kolem roku 1993. Od doku 2005 byla uznána značka Svatomartinské víno a k ní se již v prvním roce přihlásilo cca 36 vinařství.

Tradice, která byla znovuobnovena po roce 1989, sahá samozřejmě hluboko do historie českých a moravských zemí. Označení Svatomartinské víno získalo svůj název podle otevírání a prvního ochutnávání v den Svatého Martina, 11.11. a začalo se užívat již na dvoře císaře Josefa II. Slavila se sklizeň, ochutnávala se nová úroda a blížil se advent. Tedy ideální čas na Svatomartinský přípitek.

Na zdraví

Za použití Wikipedie

Eva Reslerová

Vínovinka Zvěrokruhová

Vínovinka Zvěrokruhová

Věděli jste, že existuje rozdělení vína i podle znamení Zvěrokruhu? Že ke každému znamení podle jeho charakteristických rysů se dá vybrat odpovídající druh vína? Například ke Lvovi se prý nejvíce hodí ušlechtilé Chardonnay nebo ke svobodomyslnému Střelci Modrý Portugal. Stačí rozkliknout níže uvedený odkaz a můžete zjistit, jaké víno podle znamení Zvěrokruhu je pro vás to pravé. Je-li  to víno, které máte v oblibě, trefa. A pokud tomu tak není, dejte si takové, které máte rádi.

ZDE

Eva Reslerová

Modrá je dobrá

Modrá je dobrá

Známe vína červená, bílá i růžová. Ve Španělsku se rozhodli, že může být i modré. Víno začal vyrábět tým mladých lidí, kteří neměli žádnou vinařskou tradici. "Nápoj se zrodil jen tak, pro zábavu a abychom trochu rozvířili vodu," popisuje firma na svých stránkách. Modrým vínem míří hlavně na mladou generaci, která považuje víno a jeho ochutnávání za tak trochu snobské. Výrobci vysvětlují, že vinná kultura by neměla být jen pro výjimečné. "Nevěříme v degustační pravidla a nemyslíme si, že každý, kdo si chce dát sklenku vína, musí studovat vinařskou bibli, aby si ji vychutnal," píše španělská firma na svém webu.

Nápoj se vyrábí kombinací několika rozdílných druhů červených a bílých hroznů, svou specifickou barvu pak dostává z pigmentů slupky červených hroznů a přírodního barviva indigo.

Známá písnička od Žlutého psa, by klidně mohla být rozšířena o modré víno.

Modrá je dobrá..

ZDROJ

Eva Reslerová

Vinný střik není hřích

Většina vinařů tvrdí, že ředit víno vodou je trestuhodné pančování vína. Ve středověku, mohl nepoctivý krčmář za ředění vína vodou, propadnout hrdlem. Jak to tedy bylo s vinným střikem ve vinných dějinách?

S ředěním vína vodou se běžně setkáváme ve starověkém Řecku. Víno zde tvořilo základ každodenního stolování a většinou se pilo právě ředěné vodou.

Řekové s vínem také rádi experimentovali, přidávali do něj různé příchutě, nejčastěji pryskyřici, různé bylinky, výrazné koření nebo med.

Ve starověkém Římě také ředili víno vlažnou nebo studenou vodou a někdy si do něj přidávali sůl.

Ve středověku nepili obyčejní lidé silná a kvalitní vína, ta byla výsadou šlechty. Obyčejné “pančované víno” mělo sílu 6 – 8 % alkoholu, ale pilo se hodně, často místo nekvalitní vody.

Samotné slovo pančování pochází z německého slova panschen – “mísit, ředit” – v rakouském nářečí dokonce přímo “ředit víno”. Jako Pančava pak bylo označováno pohostinství, kde se podávaly nekvalitní, ředěné nápoje.

Kromě toho, že pověst takového pohostinství se rychle šířila, jednalo se o trestný čin.

Dnes se za vinný střik považuje kombinace vína se sodovkou, vodou či minerálkou. Minerálka pro ředění vína není vhodná, protože

minerální látky obsažené v minerálce totiž mohou reagovat s látkami ve víně a tím snižovat celkovou kvalitu i chuť vyrobeného nápoje.

Do střiku tedy jen obyčejnou vodu nebo sodu.

Pozitivní na vinném střiku určitě je, že má nižší obsah alkoholu a kalorií. Tím pádem je lehčí alternativou k vínu. Ať už jste příznivci nebo odpůrci, víno se ředilo, ředí a pravděpodobně ředit bude dál. Vinný střik není hřích.

Eva Reslerová

Dušičky vs. Halloween

Dušičky i Halloween mají stejné magické kořeny

Plno je v tyto dny především na hřbitovech, osvícených tisíci svíček. U nás se zdobením hrobů a vzpomínkou slaví Památka zesnulých, v anglosaských zemích Halloween.

Oba svátky mají kořeny v keltských zvycích z doby, kdy lidé neuměli měřit čas, neznali kalendář a rytmus jejich životů udávalo postavení slunce a luny. Neměli čtyři roční období, ale jen dvě. Světlou, kdy seli, a tmavou, kdy sklízeli.

Začátek tmavé části roku se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu jako svátek Samhain. Magičnost této noci umocňovala víra Keltů, že se stírá hranice mezi mrtvými a živými.

Po dobytí keltských území Římany se keltské a římské tradice různě prolínaly. Katolická církev však o pohanské zvyky neměla zájem a v šestém století zavedl papež Bonifác IV. pro období Samhainu svátek Všech svatých.

Památku zesnulých zavedl v roce 998 benediktýnský opat Odillo z Cluny. Od té doby se v mnoha evropských zemích slaví 1. listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušičky. V našich krajích vzpomínáme na zesnulé zapálením svíčky na hrobech.

V anglosaských dávají svíčku do vydlabané dýně. A nejen to, děti v maškarách, chodí o Halloweenu od domu k domu koledovat. Jakmile vyjde majitel ven uslyší „Trick or treat?“ - což prý znamená: „Koledu, nebo vám něco provedu“. Řekne-li hostitel trick, děti předvedou nějaký trik, třeba stoj na hlavě, svíčku či přemet a za to dostanou sladkost nebo ovoce.

Chození v maskách souvisí se zmíněným Samhainem. Pro Kelty byl Samhain časem, kdy se otvírá brána mezi tímto a dalším světem. Byl to tedy čas komunikace s mrtvými. Duše zemřelých, vracející se v tuto noc domů, vyhledávaly příbuzné, kteří jim měli pomoci vstoupit do Země mrtvých.

Zesnulým svítili na cestu pomocí vydlabaných dýní a zároveň se chránili před zlými duchy maskami a převleky. Samhain se této noci říkalo až do 16. století, pak vznikl zkrácením výrazu All-hallow-evening - předvečera Dne všech svatých - Halloween.

Je jedno, zda chceme slavit Dušičky, nebo Halloween a nemá cenu zatracovat to, co neznáme. Pokusme se spíš udělat si v tyto dny svůj vlastní svátek.

Můžeme vzpomínat na mrtvé, ale připravme se také na dobu čekání na jaro. Bude dlouhá, potrvá až do filipojakubské noci, kdy přivítáme svátkem Beltane světlou část roku.

Vzpomínka na zemřelé by je součástí těchto oslav, ale není nutné nakoupit haldy květů.  Vzpomínka má být v srdci.

Za použití internetových zdrojů

Eva Reslerová

První vínovinka

Projíždím internet a hledám nějaké novinky a zajímavosti o víně. A našla jsem. Belgický vinař Decroix stvořil Steenstraetse Hoppewijn – perlivé bílé víno s pivní hořkostí, kterou vytvořil zkombinováním Chardonnay s belgickým chmelem.

Pivní víno. Zajímavé, zkouším si představit, jak takový nápoj chutná. Pivo mám ráda, lehké bílé víno taky. No určitě to nebudu zkoušet tak, že naliju pivo do vína nebo naopak. Sám Decroix dlouhou dobu prováděl experimenty, než se mu podařilo najít správné složení a postup.

Přemýšlím, co se k takovému pivnímu vínu hodí. K vínu mám jasno, sýr a olivy. K pivu třeba buřty s cibulí nebo špekáčky na ohni.

Možná všechno z toho by se hodilo i k pivovínu. Ale mě napadlo něco, co mě vždycky fascinovalo na upoutávkách před řeznictvím. Husokachna. Nikdy jsem si jí nekoupila, protože jsem si nebyla jistá, jak ke vzniku husokachny dochází. Ne nebojte se, už jsem si to zjistila, není to žádný kříženec husy a kachny, je to povětšinou domestikovaná divoká kachna.

Děkuji belgickému vinaři za to, že díky jeho objevu jsem já objevila, že netřeba se husokachny bát a přeji mu, ať má jeho Hoppewijn úspěch. My vinařští rebelové musíme držet při sobě.

Eva Reslerová

Článek o pivním vínu naleznete tady:
https://www.novinky.cz/muzi/448828-belgicky-vinar-stvoril-pivni-vino.html